Explikace:

Eliška má ráda divočinu je podle slov Bolka Polívky voňavý film. To naznačuje, že jde o film, který je třeba vnímat všemi smysly. Tedy film, který vypráví filmovou řečí a není jen literárním opisem příběhu. Proto také je zde kladen rovnocený důraz na dekoraci, kostýmy, rekvizity, líčení, hudbu, zwky, kompozice, barevnost, gesta a v neposlední řadě střih. Eliška je směsí vyprávěných příběhů, vzpomínek z dětství a smyšlených vztahů zasazených do lehce stylizované současnosti , aby tak evokovaly felliniovský" způsob vidění světa plný vůní a chutí."

 

Film se odehrává v létě na náměstí, v baru, v cukrárně, na plovárně, v lese a ve vilce (v pokoji, na půdě a v sadu) partnerů Elišky a Marčéla.

Všechny tyto lokality mají nostalgickou atmosféru, vyvažující všudypřítomnou komiku a ironii, kteráje místy zdobená snovými a magickými sekvencemi směřujícími k neodvratitelnému podzimu, který skrývá divákovi překvapující rozuzlení. Mozaikovité drobné příhody, které tvoří druhý plán hlavnímu příběhu o vztahu víše zmiňovaných protagonistů, jistá zasněnost a civilní herectví (mnohdy docílené iprovizací nebo spíše momentální hereckou ekvilibristikou) vytváří magický realizmus, neboli stav, který je obrazový a přitom opravdovější a sugestivnější, než je realita sama. "S množstvím fantazie je vytvořen zpola skutečný a zpola smyšlený svět, v němž se bytosti a věci opakují jako barevné skvrny na vybledajících obrazech ze sna" (J.M. Oviedo v předmluvě k Márquezovým povídkám).

Ale abyste se nevyděsili množstvím slov, jde především o pozitivní komedii, která nabízí pro vnímavější duše i lehce se vznášející mlhu melancholie.

 

Kromě vztahu Elišky a Marčéla se na pozadí děje vine neustále latentní očekávání režiséra Motýlka, který by měl se svým štábem přivést do městečka kulturní osvětu.  Když se pak na konci divák dozví o Motýlkovi pravdu (jediná Eliška ji zná celou dobu), je o překvapení postaráno.Paralelně také sledujeme omámení Marčéla a Elišky (včetně psa Puňti) muchomůrkovou polévkou, která je „okořeněna“, „otrávena“ dvěma předčasně ubytovanými filmaři (Dr.Patočka a Asistent), kteří s těmito ladovskými houbami jako s omamnými látkami se snaží kšeftovat s místními, černým bchodem načichlými pracovníky z baru (Mican, Kužílek, Belaboske)…..

Eliška je atraktivní třicátnicí s jiskrou v oku a Marčélo padesátník, připomínající svým sympatickým frajerstvím svého slavného jmenovce Mastroianniho. Ti nemají, kromě výroby mandlových houbiček a hlídání na plovárně, nic lepšího na práci, než se navzájem provokovat koketérií s cizími ženami a muži a večer vystupovat v baru Marčélova syna z prvního manželství jako kabaretní umělci. Oba dva jezdili dříve se svými magickými varietními čísly po štacích a tyto vzpomínky jim zůstaly, jako živé důkazy o světlých momentech jejich soužití.

Marčélovy a Eliščiny avantýry nabízejí emocionální a komické situace, které jsou příjemným zpestřením ospalých letních dní a nocí.

Mican je rozvedený a má dvě děti, Jolanku a Mikuláše, jež jsou Marčélovými vnoučaty. Dalším všudypřítomným elementem je Marčélův a Eliščin pes Puňt'a, nosící občas sluneční brýle.

 

Další postava je záhadný doktor Patočka. Patočka je zručný nenápadník, jehož vrcholným "dílem" je dočasné omámení Marčéla a Elišky, červenými muchomůrkami. To má fungovat, jako zkouška jejich vztahu a zároveň je divákovi nabídnuta "ladovská" psychedelická sekvence jako alternativa za "profláklé" drogové a alkoholické filmové scény.

 

Patočka je neustále viděn se svým všudypřítomným, horlivě snaživým asistentem. Dohromady tvoří zvláštní sekci filmové produkce location managera a asistenta, kteří jsou v místním hotelu (nad barem Barquéz barmana a hoteliéra Micana) inkognito ubytovaní, aby nerušeně přes den takzvaně obhlíželi lokace na připravovaný film a večer si "zpříjemňovali" pojídáním halucinogeních muchomůrek, které se ostatně snaží místní mafiánské partičce, pohybující se kolem barmana Micana (vyhazovač Hynek Kužílek, hudebník Belaboske z kapely Psychikband, kuchař, ale i cukrovkou trpící cukrářský mistr Buchtička, u něhož Eliška pracuje, jako cukrářka) vnutit velkoměstský chytrácký názor, že jedovaté houby jsou právě tím nejlepším zbožím pro černý trh s drogami. Netuší však, že jsou maloměstskou vychytralostí pasováni na dvojnásobné blbce.

Kromě barových štamgastů, cukrárenských dam a plovárenských abonentů je nejdůležitější postavou, hned po Elišce, Marčélovi a Micanovi nově nastupivší servírka Hedvika, která svádí nejen Micana a Marčéla. S Marčélem je však její vztah nejzajímavější a vytváří tak protiváhu k Eliščině "náklonosti" k neznámému muži, se kterým se Eliška stýká tajně v lese a na hotelu.

Další všudypřítomné postavičky jsou tň dívky jezdící z jednoho prostředí do druhého na malých skútrech, aby stihly za den a noc zkonzumovat kila zmrzlin a svými opálenými těly řádně zamotat hlaw Marčélovi, Micanovi a ostatním frajírkům.

 

Příběh vyústí v tuto zápletku:

Eliška se schází se svým utajovaným milencem v lese a na hotelu, aniž by kdokolivjejich tajemství tušil. Jen nenápadná přítomnost Patočky zvyšuje napětí, ale odhalit je se daří až na závěr.

Marčélo se zapomíná s Hedvikou a Eliška se doma připrawje na první veřejné setkání s neznámým nápadníkem.

Režisér Motýlek přijíždí za velkých ovací a až mystické atmosféry, do večerního městečka. Eliščiny a Marčélovy partnerské konflikty pokračují ještě dále, ale končí nad ránem opět tradičním připomenutím si slavné kabaretiérské minulosti. Marčélo doma v sadu Elišku, v rámci tréninku zhypnotizuje a zlevituje.

Ráno jede Marčélo cvičit na půdu s činkami. Ví, že jej Eliška pozoruje a tak se vytasí s jedním z mnoha ze svých vtípků a předstírá infarkt. Eliška zpanikaří, protože mu několik dní předtím přidala, jako malou pomstu, na nářadí závaží. Marčélo se jí vzápětí vysmívá, což Elišku zlomí a odchází vztekle pryč. Marčélo cvičí dál, ale po chvíli se hroutí pod tíhou činky, stižen tetitokrát opravdovou srdeční příhodou . . . Stane se ve své klinické smrti opravdu na chvíli andělem, do kterého se na půdě tajně a tolik rád stylizuje. Na půdě, která ve snové symbolice zn. Podvědomí.

Eliškaje s Jolankou a Mikulášem v zahradě a filozofuje na téma ráj a nekonečno, kteréjim tato zahrada právě evokuje. Ta zahrada, která je zpustlým dvorkem za kabaretní šatnou za barem a zároveň pozemským erotickým rájem Marčélovým.

Jednoho krásného letního rána se městečko opět probouzí svým obvyklým způsobem a zdá se, jakoby se vůbec nic nestalo ...Marčélo je uzdraven a chystá se s Eliškou odjet parníkem po řece, tekoucí za městečkem, do vysněných Benátek.. . .

Je rozbita zvláštní sevřenost "našeho" filmového pohodlného a magického světa, aby se rozplynula ve světě prostoru a nových dobrodružství. Filmaři v městečku zabydlují svůj štáb, duchovně rozbíjí morálku obyvatelstva a v rámci pracovního nasazení devastují historické náměstí a přilehlé okolí.

 

Děti Jolanka a Mikuláš kráčí po letišti, které jim evokuje konec světa a těší se, že tam do večera dojdou. . . a diváky čeká veselé překvapení.

Tento elegantně oblečený film s noblesou a grácií jakéhosi středoevropského městečka,

v němž jakoby neřádilo 40 let totality a je tak pňjemně vytrženo z historických souvislostí, řeší záludnosti a krásy ženského a mužského principu na pomezí snu a reality.

 

Je to poslední český film tohoto milénia, který hází pozitivní rukavici všem všem konzervám.